Mise splněna

Do závěrečného zápasu 2. ligy jsme šli s tím, že remíza dává naději, výhra jistotu záchrany v soutěži. Chyběl pouze Petr Beran, naopak do třetice v sezóně nastoupil Láďa Langner, což dávalo silnou psychickou vzpruhu. Soupeř sice předchozími výsledky budil respekt, ale šance jsem přesto cítil dobré, tabulka ve vyrovnané 2. lize až tolik neznamená.

Odhadovat sestavu Zlína na zadních deskách bych mohl leda napíchnutím telefonu kapitána soupeřů, to složení bylo naprosto nevyzpytatelné. Nakonec osmičku složili z prvních dvanácti hráčů soupisky, takže jakás takás naděje (snad se jim nebude chtít v posledním kole harcovat se tak daleko…) na snadný partiový bod zmizela. Soupeři působili sympaticky, příjemné bylo potkat živě bývalého soupeře z internetových blicek. Milé povzbuzení cinklo před zápasem na telefonu, čtvrtý (a velmi platný) host týmu Jarda Kaňok nás na dálku pozdravil a popřál štěstí.

Po zhruba půl hodině hry létaly nad naší hernou první mraky. Martinu Hričkovi (8. šachovnice) jsem zdůrazňoval, že je třeba hrát bezpečně a na remízu, pokud by se náhodou zadařilo, může zkusit víc. Martin si to přebral tak, že černými zahrál gambitovou variantu. Bohužel už od zahájení stál velmi špatně, ve střední hře snad měl jednu šanci dostat alespoň nějakou hru, ale přešel kolem ní (f5 místo Sf5).

Vůbec se mi nelíbila také partie Pepy Valenčíka (6. šachovnice). Zdálo se mi, že neviděl či nedocenil průlom bílého e5 a dostal se do velkých problémů. Soupeř jej naštěstí omilostnil a spokojil se s pouhým pěšákem. To dalo Pepovi při nestejnopolných střelcích slušné remízové šance. Pepa příkladně zabojoval a došel si (už za celkového stavu 3,5:2,5) pro remízu, která nám zajišťovala jistotu zápasové remízy. Možná klíčová partie celého zápasu.

Na druhé a čtvrté desce uhráli černými dobré a korektní remízy Pavel Zabystrzan a Václav Pacl. Pavel Zabystrzan mohl vynutit a po krátké konzultaci se mnou vynutil opakování tahů, soupeř Václava Pacla zase zahrál bílými poměrně krotkou variantu, kterou náš hráč před nedávnem hrál v okresním přeboru proti Těrlicku s Petrem Bulavou. Také nebylo co řešit.

„Nabízím remis,“ zaslechnul jsem špitnutí na sedmé šachovnici. Přispěchal jsem proto k Rudolfovi Kaminskému s tím, ať odmítne a hraje bílými raději dál, v tu chvíli to vypadalo spíš hůře pro nás. Jenže tu remízu nabídl bez porady náš hráč. 

Naštěstí nám zůstala výhoda bílých figur vepředu. A obou jsme stoprocentně využili. Láďovi Langnerovi (1. šachovnice) jsem od zahájení věřil, dostal přesně takovou (aktivní a dynamickou) pozici, která mu sedí. Získal i převahu na hodinách a povedlo se mu soupeře zmást. Také Mirek Jaworski (3. šachovnice) si držel své plus. „To jsou přesně jeho pozice, tohle vyhraje,“ ujišťoval mě v přísálí autor pěkných fanouškovských článků Jiří Hurta, který se přijel na náš zápas podívat. Naštěstí se nemýlil. Mirek byl v sezóně naší největší oporou, klobouk dolů před jeho výkony.

Já (Aleš Kubeczka) si na páté šachovnici bílými celkem věřil. Dostal jsem zahájení, které jsem chtěl hrát a udržoval si mírný tlak. Ten se přetavil ve výhodu dvojice střelců a lepší pěšcové struktury. Soupeř byl navíc prakticky bez protihry. Za stavu 4:3 pro nás mi soupeř nabídl remis. Byl jsem tak zabrán, že jsem se jej pro jistotu musel přeptat, zda ta nabídka opravdu přišla. Sice mi bylo pozice trochu líto, ale na druhou stranu mi soupeřova slova velmi zalahodila. Nabídka jistoty záchrany v soutěži se odmítnout nedala. Má kapitánská mise, kdy jsem na jednu sezónu ve funkci vystřídal časově zaneprázdněného Pepu, je tím zakončena. Děkuji všem spoluhráčům za jejich přispění k týmovému úspěchu.